Kapitola pátá: Slova, která konejší

11. října 2012 v 12:49 | Be Fee* |  Ke štěstí

S láskou v zádech, ztrácím nádech.V srdci prach z pouště, mě neopouštěj.•
"Jo, jasně že jo." Pípla Jane. Otevřela dveře do jejího bytu a rozpřáhla ruce v očekávání objetí. Já jsem do něj vděčně padla.
"Promiň za tu zrádkyni…" omlouvala jsem se jí chabě.
"Neomlouvej se, udělala bych to samé. Nezlobím se. Ale Josie už se to prostě musel dozvědět. Udělala jsem něco, co by to mohlo odčinit." Zauvažovala.
"A co?" zeptala jsem se zvědavě a přijala místo na její tmavě modré pohovce, na které jsme spolu prožily už spoustu filmových večerů,
"Hmm…" zauvažovala."Byla jsi hodná?" napínala mě.
"Sakra Jane, vybal to, nebo ti zaskáču tu sedačku, kterou jsi před chvílí čistila!" nakrčila jsem nos nad "vůní" čistícího prostředku.
"Tak dobře, vzdávám se.." zasmála se Jane, ale pro jistotu pohladila čistou sedačku.

"Londýn?! Děláš si srandu? Tři měsíce s tebou v tom nejúžasnějším městě pod sluncem?!" zabořila jsem jí obličej do ramene.
"Jasně, že ne zlato!" ujistila mne. Se smíchem mne objala.
"Takže zítra v osm u tebe? Pak pojedeme na letiště? Budeme abstinovat od kluků, který necháme taky?" zeptala jsem se se smíchem.
"Jasně že jo. Kam pádíš?" nadzvedla zvědavě jedno obočí.
"Omluvit se Josiemu." Ukázala jsem na bonbony v mých rukách. Jeho oblíbené.

Crr, crr…
"Ahoj Claire, co chceš?" zeptal se nesměle Josie.
"Já..Jen jsem si sem přišla sbalit počítač s rozdělanou prací. Potřebuji ho. A…Přinesla jsem ti tohle." Pípla jsem omluvně a napřáhla k němu ruku s bonbony. Prosím, ať si vezme. Ať není ledový.
"Jo…Dík." Kývl a nehraně se usmál. Vážně se usmál…Fíha.
Pomalu jsem vešla do obýváku kde na velkém psacím stole trůnil můj bílý notebook. Tolik práce a já bych to tu málem nechala. "Vážně..Se ti omlouvám." Dodala jsem, když jsem se za ním otočila. "Určitě jednou najdeš lepší holku. A určitě brzo.." pousmála jsem se povzbudivě.
Z ložnice se ozvalo posměšné: "To určitě."
Naklonila jsem hlavu na stranu. Vím, že mi do toho nic není, ale neoklepal se nějak moc rychle? No, já jsem neměla co říkat, ale přece. Ten hlas mi byl povědomý. Hodně.
"Asi máš návštěvu. Počítám dámskou.." hodila jsem na něho nenávistný pohled. Myslela jsem, že ho to zabolí víc. Jako šílená žárlivá partnerka jsem došla k dveřím do ložnice.
To co jsem viděla byl pro mne ten největší šok, tedy…Prozatím.
"Roberte?! Si děláš srandu?!" vyvalila jsme oči na polonahého Roba. Najednou mi bylo za Jane tak blbě. Dost blbě.
Otočila jsem se na Josieho.
Potom na Roba.
"Vy jste spolu vážně To…No…" hledala jsem správná slova. "A co Jane, ty zrádče?!" otočila jsem se na Roberta.
"Sakra Claire, to seš ty? Myslel jsem, že to je ta blondýna co o ní Josie vyprávěl." Přitáhl si k sobě peřinu. "Že to Jane nepovíš? Prosím, moc tě prosím!" okamžitě si natahoval kalhoty.
Otočila jsem se na patě a vylítla z bytu rychleji než řízená střela.
Když si to shrneme:
--- Můj život se pomalu ale jistě rozpadá a stává se z něj totální šílenost.
Mám jí to říct, nebo jí mám zajistit štěstí? Ehm…Moc zodpovědnosti pro takového člověka jako jsem já.
A jak se vlastně dá taková cesta Ke Štěstí zařídit?
Zrádné strany jedné a stejné mince, s tím já nepočítám.•
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 misqwa misqwa | Web | 11. října 2012 v 17:00 | Reagovat

Hm, tak co asi udělá??? :) :) Necháme se překvapit.

2 Tris Tris | Web | 8. listopadu 2012 v 16:34 | Reagovat

Děkuji:)

Počkej... přečetla jsem si to od začátku... ROBERT?! No to snad ne, ne?! :O Makej napsat pokračování!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama